Jaké jsou mé konkrétní zkušenosti s trénováním dětí ?

Každé dítě je zcela jiné a potřebuje zcela jiný přístup. Všem je třeba zřetelně vysvětlit či ukázat, co mají dělat a proč...

…a po 15letech praxe :
Smysl trénování mi ukazují samy děti, které vykazují obrovské zlepšení ve všech, nejen fotbalových, ale i koordinačních, motorických či taktických dovednostech, a pak hlavně v psychické vitalitě a odolností, na čemž nejen vrcholový sport a jeho výkon stojí.

Prvním-fotbalistům, kteří tomuto dávají priority, individuální tréninky odstraňují nedokonalé drobnosti, které jim pak umožňují hrát na vrcholové pozici.

Druhým-nadšencům individuální tréninky pomáhají ve zlepšení ovládání celého těla, protože často neměly žádné koordinační či motorické schopnosti. A je až s podivem, jak naše děti zanedbáváme, ať již doma, či ve školním tělocviku.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

jak se vše komercionalizuje, jak přibývá ve sportu obrovské množství peněz, tak nutnost kvalitní, individuální přípravy je nezpochybnitelná

Jaký preferuji styl hry ?

Jednoznačně rychlý, kombinační a útočný styl např. Barcelony či dnes aktuálně Paris Saint-Germain, dále velmi bojovný a zároveň technický fotbal předních anglických klubů jako jsou Liverpool nebo Arsenal.

…a po 15letech praxe:
I v praxi se mi kombinační, útočný styl, založený na přesných přihrávkách velmi osvědčil. Dlouhodobě takový styl krom výše zmíněných celků ukazují Bayern, Real Madrid, Chelsea ale i méně věhlasné FC Porto, Benfica,

…a po 25letech praxe (r.2023) :

ti nejlepší, kteří mají i výsledky hrají rychle, kombinačně, většinou na jeden dotek a to potom není kopaná, ale opravdový fotbal...

Co říkám trenérům ?

Třeba Václav Ježek za svého působení u Sparty či Valerii Lobanovskij z Dynama Kyjev byli výborní. Z dnešních trenérů je pro mne zajímavý např. Rafael Benítez, u nás doma mám slabost pro Josefa Czaplára.

…a po 15letech praxe:
Dlouhodobě sleduji Mourinha a Diega Simeoneho - a musím říci, že i přes veškerou popsanou kontroverzi jsou to dle mého názoru, skvělí trenéři, kteří měli úspěchy v malých klubech a mají úspěchy i ve velkých, hvězdami nabitých, klubech, kde je to snad ještě obtížnější...

…a po 25letech praxe (r.2023) :

myslím, že dobří trenéři se poznají, jak hrají s průměrným týmem, ale to běžný laik asi nemůže poznat, museli byste znát kvality kádru, kvality jednotlivých hráčů, pak je to možné hodnotit...

Životní krédo ?

Zůstat svůj - život se musí vybojovat, nikoli prožít. ( J.W.Goethe)

…a po 15letech praxe:
Zůstávám konzervativní a tvrdím, že člověk se opravdu musí sám postarat o svůj život.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

co na tom je možné změnit ?

Jak spolupracuji s kluby ?

Nemám zatím navázánu žádnou spolupráci s žádným klubem a kluby většinou ani nevědí, že jim některé hráče trénuji. Je to výlučně věc rodičů, kteří mi vozí své ratolesti prostě proto, že jsou o potřebě individuálního tréninku přesvědčeni.Bohužel v posledních letech docházelo k tomu, že kluci kteří se chtěli individuálně zdokonalovat, byli ve svých klubech trestáni a to mě vedlo, po mnoha letech individuálních tréninků, k založení společného dětského fotbalového klubu, za účelem výchovy mladého fotbalisty směrem k jeho případné profesionální kariéře.

…a po 15letech praxe:
Věřím, že čas ještě přijde. Zatím ještě nenastal asi ten správný čas, ochota, potřeba či přesvědčení a přístup odpovědných osob. Myslím, že je to na škodu všem.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

z mého pohledu je obrovská chyba klubů, že si nenechávají individuálně školit minimálně své nejlepší hráče v  komplexní fotbalisty....obávám se, že sami to nedokáží a to z mnoha příčin

Jaké chyby či problémy se při trénování objevují ?

Praxe ukazuje, že např. děti do 10 let velice rychle zapomínají, takže k většímu úspěchu je nutná pravidelnost v docházce. Dalším poznatkem je leckdy velká náročnost na děti od rodičů samých, další problémy vidím v zažitých a většinou špatných stereotypech trénování mládeže.

…a po 15letech praxe:
Asi největším potvrzením mých praktik je, že kluci do cca 10 - 12 let skutečně nepotřebují hrát oficiální soutěže a zápasy. Čímž samozřejmě nikomu nebráním, ale ztrácí cestováním a čekáním na zápasy spoustu času k tréninku. Jejich potřebu hraní fotbalu nahrazujeme hraním v trénincích či občasných přátelských a turnajových zápasů. Aby byli lepší a konkurovali těm nejlepším, potřebují předně hlavně trénovat a to jak kolektivně, tak individuálně. Praxe ukazuje, že nejrychleji se rozvíjejí kluci, kteří nikdy nebyli v žádném klubu. A samozřejmě, čím mladší, tím lepší přizpůsobivost a rychlejší postup při učení fotbalových, motorických či koordinačních dovedností.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

systém, který stojí na momentálních výsledcích je prostě špatný, kluci kteří mají dneska navrch, velice často jsou v juniorech průměrní nebo prostě stačí na náš malý český ,,rybníček,,

Mám svůj "fungující systém výchovy dětí" ?

Jak jsem již uvedl dříve, každé dítě je zcela jiné a je potřeba rozpoznat jeho potřeby či přání a najít k němu cestu. Většina trenérů není schopna povzbuzovat a chválit i jenom za snahu. Ono totiž to dítko nic nedělá špatně naschvál - jenom se prostě třeba netrefí do branky, protože ani neví jakým způsobem kopnout, natož aby vědělo, proč tak kopnout!

…a po 15letech praxe:
Účinnost systému individuálních tréninků je zcela zřejmá, neoddiskutovatelná a ukazuje se i v případě našich turnajových porovnáních. Výsledky kluků, kteří s námi několik let trénovali, jsou vynikající a zdaleka nemusí jít jen o tu nejvyšší, vrcholovou formu fotbalu.
Největší problém stále zůstává, jak udržet kluky u často stereotypních tréninků či nezáživných cvičení. Ukazuje se velká potřeba psychologického vysvětlování proč to, ono, či co za to a kdy bude.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

systematická, kvalitní a trpělivá tréninková práce přináší svoje výsledky...je třeba nepospíchat, jít krok po kroku, můžete mít v tréninkové skupině 6-8 dětí, ale každému musíte ukazovat či vysvětlovat věci jinak a musíte být připraveni na kvalitativní rozdíly mezi kluky i poměrně dlouhou dobu

Co bych doporučil rodičům - jak zkvalitnit trénink či jak správně postupovat ?

Já bych třeba nejezdil do cca 10 let často na turnaje a velmi bych omezil zápasy včetně přátelských.
Tam je totiž strašná spousta naprosto bezúčelně vynaloženého času. Položme si otázky jako: Kolik minut strávil malý fotbalista na hřišti? Kolik měl doteků s míčem? Kolik udělal kliček, střel a přihrávek za celodenní turnaj? Odpovědí budete překvapeni! Nechtějte po děcku, aby hned střílelo góly, když neumí ani správně přihrát, natož vést v běhu balón...
Vše má svou časovou posloupnost - za tři měsíce výuky cizího jazyka též nebudete tím jazykem plynule mluvit. Zaměřte se na trénink, buďte trpěliví - práce s dětmi je krásná, ale velice náročná.
K fotbalu patří mnoho dalších pohybových aktivit - nezapomínejte na strečink, protahování svalů či jejich rehabilitaci...

…a po 15letech praxe:
Trénink s disciplínou a trénink s disciplínou!!! Opět praxe ukazuje, že je to jednoduchý a osvědčený způsob k rozvoji a dosáhnutí těch nejlepších osobních dovedností. Problém rodičů vidím v nedůslednosti, netrpělivosti, výmluvách a potřebě vidět hned u svého syna "výsledky" (je to asi přirozené :-)).
Já malé fotbalisty nutím dělat a zkoušet věci, které neumí, které jim vůbec nejdou, a to samozřejmě přináší často se opakující chyby. Pokud hrajete, tak tím i prohráváte zápasy.

…a po 25letech praxe (r.2023) :

bohužel musím být velice kritický ke klubovým tréninkům, k celému systému, jde především o úspěch týmu a to je pro mě naprosto neakceptovatelné... ten kdo upřednostňuje klubový trénink, nemá možnost svého dalšího osobnostního růstu, moje praxe po tolika letech mi to potvrzuje.... o výsledky může jít až v dospěláckým fotbale, domívám se že nejcitlivější na toto je kategorie dorostu-juniorů, místo aby se lepšili, ladili své jednotlivé nedostatky, chce se po nich hlavně hra bez rizika čili odkopnout, stáhnout za dres, jakkoli ,,přerušit,,...

těžším a riskantnějším řešením učí svoji techniku a hlavně se stávají psychicky silní a odolní, v tom případě mohou myslet hodně vysoko, ale to tady prostě nefunguje...

Závěrem :

On se Vás nebude nikdo ptát, jak dobře Vaši kluci hráli v 10ti letech. Nikoho nebude zajímat, jestli byl Váš syn mistrem republiky v 15ti letech. V mládežnických kategoriích se celkové výsledky týmu často dají nahradit jedním, či dvěma "super hráči", kteří ten výsledek prostě ovlivní bez pozitivního přístupu právě toho Vašeho synka. Regionální týmy proti těm ,,nejlepším,, neudělají výsledek, přesto tam mohou být kvalitnější kluci, kluci s větším potenciálem do budoucna, ale jsou v drtivé většině ,,zprůměrizování,,

Neumíme s potenciálem správně pracovat